Na úvod pár informací k samotným Velikonocím….
V náboženském pojetí se Velikonocemi míní pouze slavnost Zmrtvýchvstání Páně neboli Vzkříšení Krista (Boží hod velikonoční), ke kterému došlo třetího dne po jeho ukřižování, resp. vigilie na Bílou sobotu („velká noc“), v širším pojetí se jimi myslí Velikonoční triduum, tedy období od Zeleného čtvrtka, Velkého pátku a Bílé soboty, tedy až do sobotní vigilie. V nejširším smyslu pak celá doba velikonoční, tedy padesátidenní období od neděle Zmrtvýchvstání do Letnic. Kristovo ukřižování se událo kolem roku 30 či 33 v blízkosti významného židovského svátku pesach, který je památkou vysvobození Izraelitů Mojžíšem z egypského otroctví. Velikonoce jsou tedy původně svátkem židovským a do roku 325 se slavily ve stejný den jako svátek židovský.
Velikonoce jsou pohyblivý svátek, datum se rok od roku mění. V západní křesťanské tradici neděle Zmrtvýchvstání připadá na první neděli po prvním jarním úplňku po rovnodennosti, tedy na měsíc březen či duben.
Zelený čtvrtek – první ze čtyř svátečních velikonočních dnů.
Název Zelený čtvrtek vznikl nejspíše přesmyčkou původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (Zelený čtvrtek). Na Zeleném čtvrtku tedy není nic zeleného. Zvyk jíst špenát na Zelený čtvrtek je lidovým zvykem, který s duchovním obsahem Velikonoc nesouvisí.
My křesťané si na Zelený čtvrtek připomínáme Ježíšovu poslední večeři, při níž se loučí s apoštoly a myje jim nohy. Poté požehnal chléb a víno s poselstvím, že toto je on sám, jeho tělo a krev, které obětuje pro ostatní.
Ježíš učedníky vyzval, aby stejné mše opakovali na jeho památku a slíbil, že bude pokaždé přítomen této hostině křesťanů. Tak vznikla křesťanská oslava a svátost eucharistie.
Jako projev smutku proto na Zelený čtvrtek s večerní mší umlkají zvony: říká se, že „odletěly do Říma“, znovu se rozezní až na Bílou sobotu. Leckde se však naopak rozeznívá klapotání hrkaček či řehtaček, kterým se dle tradice zahání Jidáš. Tak je to i v naší farnosti.
Ale nejznámější tradicí u nás je šmigrust na Velikonoční pondělí. Tato tradice je typicky lidová, nesouvisí s křesťanským pojetím Velikonoc a představuje dodání „nové jarní síly“ zejména svobodným děvčatům pomocí zeleného proutku a pramenité vody (obecně všem dívkám a ženám). Takže tomuto zvyku holdují především malí kluci a nezadaní mladí muži.
a účast na Hrabství byla po všechny dny úžasná!
foto: O Černík