Slavnost Těla a krve Páně, lidově Boží tělo (letošní rok připadá na čtvrtek 11. června) je svátek římskokatolické církve, kterým se zdůrazňuje reálná přítomnost Ježíše Krista jako Boha i jako člověka v eucharistii. Podle nauky katolických církví, pravoslavných a ostatních starobylých křesťanských církví východu dochází při slavení mše k transsubstanciaci (přeměna) obětovaného chleba a vína v tělo a krev Ježíše Krista. Svátek se uctívá od 13 století.
Datum slavnosti se řídí datem Velikonoc příslušného roku. Nedělí Seslání Ducha svatého končí doba velikonoční. Následuje neděle Nejsvětější Trojice a čtvrtek po ní je vyhrazen slavnosti Těla a krve Páně. Mše svatá má slavnostní charakter. Svaté přijímání se věřícím může podávat pod obojí – hostie se buď namáčí v víně nebo věřící přijímají hostii samostatně a víno pijí z kalicha.
Podle místních zvyklostí bývá mše zakončena buď adorací (klaněním)před vystavenou svátostí oltářní nebo je monstrance s eucharistií nesena v průvodu z kostela.
Slavení svátku může být provázeno nápadnou zvyklostí (baldachýn, družičky sypající okvětní lístky – tzv. troušení, kadidlo, vyzvánění zvláštním mobilním zvoncem), kdy z kostela vychází liturgický průvod, v němž je nesena Svátost oltářní, a na čtyřech předem určených místech (náměstí, sochy svatých, morové sloupy apod.) se konají krátké pobožnosti ( u nás ve farnosti tři oltáře po Skřipovu za každou obec jeden).
Evangelium – Jan 6,51-58:
Mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl zástupům: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ Židé se mezi sebou přeli a říkali: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?“ Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli naši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“
Naše farnost tento svátek oslavila dnes v neděli 14. června. Děkujeme všem, kteří se podíleli na výzdobě kostela i stavbě oltáříků, které symbolizovaly obce naší farnosti. A zvlášť poděkování patří skřipovským hasičům za organizaci provozu na silnicích během průvodu a za slavnostní nesení baldachýnu.
A ve čtvrtek 12.6. se tento svátek oslavil i v kapli v Jakubčovicích
