Svátek Uvedení Páně do chrámu se lidově nazývá Hromnice. Tento den se slaví i Světový den zasvěcených osob.
V lidovém křesťanství byly Hromnice důležitou oslavou přicházejícího jara, podobně jako keltský předkřesťanský svátek Imbolc. K němu se pojil i zvyk hodování, stejně jako později k období masopustu plnému zabíjaček a veselí.
Slovanská obdoba svátku původně souvisela s Perunem, bohem hromu a blesku, který se burácivě probouzel ze zimního spánku. Lidé uklízeli po zimě, vymetali stáje, čistili topeniště a zapalovali hranice. Posvátné ohně měly očistný charakter a zaháněly zlé duchy. Mezi další zvyky patřil rituál první orby nebo návštěvy u posvátných studánek.
Svátkem Hromnic dříve končila vánoční doba. Tento svátek připomíná událost, kdy Maria a Josef přinesli Ježíše 40 dní po jeho narození do jeruzalémského chrámu, aby ho odevzdali Bohu. V chrámě ho pak stařec a prorok Simeon nazval „světlem k osvícení pohanů“. Tento svátek je doprovázen žehnáním svící. Lidový název „hromnice“ vznikl právě kvůli svěcení svíček, které se rozsvěcely při modlitbě v „temných chvílích života“, např. i při bouřce…
Ježíš řekl: „Já jsem světlo světa;
kdo mě následuje,
nebude chodit ve tmě,
ale bude mít světlo života.
To světlo svítí v temnotě,
ale tma je nepohltila.“ (srov. Jan 8,12; 1,5)
Druhý význam svátku Hromnic navazuje na slova Simeona, jenž toto dítě nazývá „světlem k osvícení pohanů“. V návaznosti na tento výrok se tento svátek postupně přetvářel ve slavnost světla. Teplé světlo svící má být výstižným symbolem pro světlo větší, které vychází z postavy Ježíše.
