2. květná neděle tradičně patří oslavě Dne matek, ale také i Sv. Floriána, patrona hasičů. Proto naši hasiči uspořádali slavnostní mši. Tentokráte bez obvyklé parády – průvodu (z důvodů covidových omezení) okolních hasičských sborů. Ale i tak byl průběh důstojný – slavnostní nástup s prapory, na závěr mše česká hymna v podání varhaníka pana Stoklasy, která vehnala slzy do očí všem přítomným.
A trochu historie, kdo to byl Sv. Florián.
Za vlády císaře Diokleciána byl jednou z obětí jeho zásahů prostřednictvím čtyř protikřesťanských ediktů z let 303 a 304. Dnešní území Rakouska do té doby patřilo římské provincii Noricum a císař Dioklecián tuto provincii připojil k Panonii. V okolí dnešního Lince, městě Lauriacum (neboli Lorch) u soutoku Enže s Dunajem, dal jeho místodržitel Aquilinus pozavírat a usmrtit mnoho zdejších křesťanů ( okolo roku 303 až 304). Když se to Florian dozvěděl, spěchal křesťanům na pomoc. Nebyl však dostatečně opatrný a po několika dnech byl zatčen a pod neustálým týráním měl zapřít Krista. Protože se nechtěl za žádnou cenu víry zříci a soud nevzal ohledy na jeho zásluhy v armádě a jeho bezúhonný život, vydal ho do rukou katů. Ti mu dne 4. května roku 304 přivázali na krk mlýnský kámen a hodili ho do řeky Enže poblíž římské osady Lauriacum (dnes Lorch, část obce Enns v Rakousku).
Svatý Florián je považován za patrona profesí, které souvisí s ohněm – hasičů, hutníků, kominíků, pekařů. V ikonografii je obvykle znázorňován v oblečení římského důstojníka s nádobou na hašení, případně přímo hasící požár. Jeho kult byl značně rozšířen i v českých zemích a jeho sochy se budovaly na ochranu proti požáru. Katolická církev si jeho památku připomíná 4. května.
