křesťanské Dušičky a Slavnost Všech svatých – 1.,2. listopadu
Slavnost Všech svatých vychází z historické události zasvěcení římského Pantheonu (původně pohanského chrámu všech olympských bohů) Panně Marii a všem svatým mučedníkům 13. května 609. Avšak na křesťanském východě se slavil společný svátek všech mučedníků již od 4. století. Od 8. století se v Irsku a v Anglii, u Keltů a Franků začal slavit svátek Všech svatých (nejen mučedníků) 1. listopadu. Toto datum se ustálilo proto, že u Keltů začínal v tento den nový rok. Slavení svátku Všech svatých se brzy rozšířilo a v Římě se slaví pravidelně od 9. století. Svátek Všech svatých je tak vzpomínkovou slavností zemřelých, kteří již dosáhli věčné blaženosti. Dušičky jsou proti tomu vzpomínkou na ty, kteří této blaženosti zatím nedošli. Dušičky (duše v očistci) jsou rovněž katolickým svátkem slaveným 2. listopadu od 12. století jako vzpomínka na mrtvé. V římskokatolickém kalendáři najdeme u 2. listopadu název Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, protestanti tento den znají jako Památku zesnulých.
Z evropského svátku Dušiček pak vznikl anglosaský svátek Halloween.
Oba tyto dny vzpomínají pozůstalí na své zemřelé příbuzné a přátele. Přicházejí na hřbitovy, kde očistí okolí hrobu, položí věnce a květiny. Pak zapálí svíčku a v tichu se pomodlí za spásu duší.
Říkalo se, že pokud o Dušičkách prší, duše zemřelých oplakávají své hříchy.
POVOLÁNÍ SVATÝCH
Svátky těch, kteří nás předešli na věčnost jsou příležitostí k mnoha úvahám, ale je jen jedna cesta, která tam vede – smrt. Boží slovo nás upozorňuje na potřebu zemřít, abychom měli život. Ježíš po slovech o potřebě nesení kříže a jeho následování říká: „Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“ Dnes oslavujeme ty, kteří ho nalezli, abychom si uvědomili svůj cíl i cestu k němu.
Snaha co nejvíce si užít, žít sobecky, hledat dobra jen pro svůj život, to vede ke smrti v její hrůze, která se týká ztráty věčnosti. Kdo žije po vzoru Krista následováním jeho lásky ke druhým, ztrácí své „já“ až natolik, že by mohl s apoštolem Pavlem říci „nežiji už já, ale žije ve mně Kristus“. Pak v něm nalezl život, který mu nikdo nevezme. V Kristu dochází vzkříšení k životu ve slávě, která je nad naše chápání. Říká-li Ježíš o Janu Křtiteli, že nikdo z narozených není větší než tento Jan a zároveň hned dodává: „avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on“, pak se můžeme dovtípit rozdílu mezi svatostí na zemi a v nebi.
Povolání svatých spočívá v dovršení jejich života, který se stal naplněním lásky, která od Boha vychází, k němu směřuje a zároveň jej oslavuje. Ve spojení s ním se svatým dostává možnosti pomáhat nám (když o to prosíme) na cestě k dovršení tohoto cíle.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Zamyslím se nad tím, co všechno je z mé strany překážkou pro přetváření ke svatosti vlastního života a kam vlastně chci patřit („nikdo nemůže sloužit dvěma pánům – nemůžete sloužit Bohu i majetku.“).
Všemohoucí, věčný Bože, Tvoji svatí jsou pro nás příkladem a pomáhají nám na cestě k Tobě; při dnešní slavnosti si je všechny společně připomínáme a ve společenství s nimi Tě prosíme: vyslyš nás a pro jejich zásluhy nám dávej všechno, co potřebujeme k jejich následování. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
křesťanské Dušičky a Slavnost Všech svatých
Slavnost Všech svatých vychází z historické události zasvěcení římského Pantheonu (původně pohanského chrámu všech olympských bohů) Panně Marii a všem svatým mučedníkům 13. května 609. Avšak na křesťanském východě se slavil společný svátek všech mučedníků již od 4. století. Od 8. století se v Irsku a v Anglii, u Keltů a Franků začal slavit svátek Všech svatých (nejen mučedníků) 1. listopadu. Toto datum se ustálilo proto, že u Keltů začínal v tento den nový rok. Slavení svátku Všech svatých se brzy rozšířilo a v Římě se slaví pravidelně od 9. století. Svátek Všech svatých je tak vzpomínkovou slavností zemřelých, kteří již dosáhli věčné blaženosti. Dušičky jsou proti tomu vzpomínkou na ty, kteří této blaženosti zatím nedošli. Dušičky (duše v očistci) jsou rovněž katolickým svátkem slaveným 2. listopadu od 12. století jako vzpomínka na mrtvé. V římskokatolickém kalendáři najdeme u 2. listopadu název Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, protestanti tento den znají jako Památku zesnulých.
Z evropského svátku Dušiček pak vznikl anglosaský svátek Halloween.
Oba tyto dny vzpomínají pozůstalí na své zemřelé příbuzné a přátele. Přicházejí na hřbitovy, kde očistí okolí hrobu, položí věnce a květiny. Pak zapálí svíčku a v tichu se pomodlí za spásu duší.
Říkalo se, že pokud o Dušičkách prší, duše zemřelých oplakávají své hříchy.
POVOLÁNÍ SVATÝCH
Svátky těch, kteří nás předešli na věčnost jsou příležitostí k mnoha úvahám, ale je jen jedna cesta, která tam vede – smrt. Boží slovo nás upozorňuje na potřebu zemřít, abychom měli život. Ježíš po slovech o potřebě nesení kříže a jeho následování říká: „Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“ Dnes oslavujeme ty, kteří ho nalezli, abychom si uvědomili svůj cíl i cestu k němu.
Snaha co nejvíce si užít, žít sobecky, hledat dobra jen pro svůj život, to vede ke smrti v její hrůze, která se týká ztráty věčnosti. Kdo žije po vzoru Krista následováním jeho lásky ke druhým, ztrácí své „já“ až natolik, že by mohl s apoštolem Pavlem říci „nežiji už já, ale žije ve mně Kristus“. Pak v něm nalezl život, který mu nikdo nevezme. V Kristu dochází vzkříšení k životu ve slávě, která je nad naše chápání. Říká-li Ježíš o Janu Křtiteli, že nikdo z narozených není větší než tento Jan a zároveň hned dodává: „avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on“, pak se můžeme dovtípit rozdílu mezi svatostí na zemi a v nebi.
Povolání svatých spočívá v dovršení jejich života, který se stal naplněním lásky, která od Boha vychází, k němu směřuje a zároveň jej oslavuje. Ve spojení s ním se svatým dostává možnosti pomáhat nám (když o to prosíme) na cestě k dovršení tohoto cíle.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Zamyslím se nad tím, co všechno je z mé strany překážkou pro přetváření ke svatosti vlastního života a kam vlastně chci patřit („nikdo nemůže sloužit dvěma pánům – nemůžete sloužit Bohu i majetku.“).
Všemohoucí, věčný Bože, Tvoji svatí jsou pro nás příkladem a pomáhají nám na cestě k Tobě; při dnešní slavnosti si je všechny společně připomínáme a ve společenství s nimi Tě prosíme: vyslyš nás a pro jejich zásluhy nám dávej všechno, co potřebujeme k jejich následování. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
I naše farnost si tento svátek připomíná – otevřeným farním kostelem, připomínkou letošních zemřelých a vyzdobenými hroby hřbitova
