Křest je bránou k ostatním svátostem. Křtem je člověk „ponořen do Kristovy smrti a zmtvýchvstání“, jak píše svatý Pavel. Bez přijetí křtu nelze přijmout jinou svátost. Nepokřtěný člověk ovšem může (a měl by) uzavřít církevní sňatek v katolické církvi, pokud je druhý ze snoubenců katolické víry (viz níže).

K přijetí křtu je způsobilý každý dosud nepokřtěný člověk. Podmínkou je ovšem vážný zájem (v případě malého dítěte vážný zájem rodičů, který dává předpoklad, že dítě bude v rodině vychováváno v křesťanské víře). O křest žádá zájemce osobně.

V případě dítěte žádají osobně jeho rodiče. Pokud rodiče sami nebyli vychováni v křesťanské víře, je třeba, aby před křtem svého dítěte byli poučeni o významu této svátosti a závazcích, které na sebe berou tím, že dávají pokřtít své dítě. Rodiče se domluví s knězem nejméně 1 měsíc předem.

Dospělý zájemce o křest je přijat do tzv. katechumenátu, což je přípravné období, ve kterém je vyučováním a modlitbami připravován na přijetí křtu. Délka katechumenátu není pevně daná, ale nejčastěji trvá od září do následujících Velikonoc. Dospělé církev nejraději křtí během velikonoční vigilie, tj. během mše z Bílé soboty na Velikonoční neděli, neboť právě během této Velké noci Kristus vstal z mrtvých.