farnostskripov

Svátek, kterým se zdůrazňuje reálná přítomnost Ježíše Krista, jako Boha  i jako člověka v eucharistii, kdy dochází při mši svaté k přeměně obětovaného chleba a vína v tělo a krev Ježíše Krista. Součásti bohoslužby je liturgický průvod, kde náš otec Mário nesl tuto neděli Svátost oltářní, s následnou krátkou pobožností na čtyřech předem určených místech ( oltářích - v kostele, za kostelem, na Výhoně a u školy) po naší vesnici. Škoda jen, že letošní slavnosti v tuto neděli chyběl stmelovací duch farnosti a účast na bohoslužbě ve farním kostele byla jen ze strany skřipovských farníků a že baldachýn nenesli, jako obyčejně, krojovaní hasiči. Slavnost, ale proběhla letos i v Jakubčovicích, a to v minulou středu. a slavilo se i v Jakubčovicích    

Letos slaví naše diecéze 25 let trvání. Tuto neděli jsme slavnostní mší svatou v katedrále oslavili 25 let Diecéze ostravsko-opavské. Celebroval apoštolský nuncius Charles Daniel Balvo. Mši svatou koncelebroval arcibiskup Jan, biskup Martin a biskup František. Nezbývá, jen si přát aby i naše farnost plnila své poslání, jak to zvládl naše diecéze.

O Letnicích, 23. května, slavíme slavnost seslání Ducha svatého - tedy skutečnost, že Bůh skrze Ducha svatého působí (dodnes) v církvi. Svátek Letnic připomíná konkrétní událost, kdy deset dní po nanebevstoupení Kristově sestoupil Duch svatý na (ustrašené) apoštoly, kteří dostali sílu vyjít opět mezi lidi a neohroženě zvěstovat Kristovo poselství o Boží lásce k lidem. Letnice jsou vyvrcholením a naplněním události Velikonoc.  Židé si původně o Velikonocích připomínali vyvedení vyvoleného národa z egyptského otroctví. O Letnicích pak darování Desatera Mojžíšovi na hoře Sinaj. Kolem letnic se v katolické církvi uděluje dospívajícím lidem "svátost křesťanské dospělosti - Biřmování" „Duch svatý je Bohem působícím v nás“ (Papež František 13.5.2013) Ve starověku slavila tento svátek církev již poměrně brzy; první zmínky se objevují však až ve 3. století. Protože v křesťanském chápání letnicemi vrcholí padesátidenní oslava Velikonoc, byly (a nadále jsou) letnice považovány za jednu z nejvýznamnějších křesťanských slavností vůbec. Jako většina křesťanských svátků u nás je i tento doprovázen lidovými zvyky, jako jsou čištění studánek, jízdy králů a zejména na Severní Moravě smažení vaječiny ( u nás tzv. snošky) Odkud se tento zvyk vzal se přesně neví, nejspíš ho přinesli Valaši. Dnes slouží tato akce k tomu, aby se setkali i ti, kteří na to po celý rok neměli čas. Takže

Vše má svůj čas, a tak nazrál i čas obnovy zlacení sgrafitů na zdech prebystáře. Oprava proběhla tento týden za finanční pomoci MS kraje. A sgrafita se zase třpytí v plné své zlaté kráse.

je oblíbená lidová mariánská pobožnost, která má své místo  v římskokatolické církvi. Už ve středověku je možné zaznamenat zvláštní mariánské pobožnosti spojené s měsícem květnem. Šiřitelé křesťanství se snažili tímto způsobem převážit vliv  pohanských májových slavností římského a germánského původu. Pravý rozmach ve vývoji májových pobožností započal teprve v 17. století až se na konci 19. století ustálil do dnešní podoby slavení po celý měsíc květen. Pobožnosti se konají denně obvykle navečer před ozdobeným oltářem nebo sochou Panny Marie. Neexistuje žádný závazný liturgický předpis o její formě. Květen se často z velké části překrývá s velikonoční dobou liturgického roku, proto Kongregace pro bohoslužbu a svátosti doporučuje, aby se tímto druhem pobožnosti více osvětlovala účast Panny Marie na velikonočních a letničních událostech. Pobožnost může vést duchovní i laik v kostele. Jedná se obvykle o sled mariánských písní, modliteb, litanií, případně naučné náboženské četby. Měsíc květen je zakončen liturgickým svátkem Navštívení Panny Marie. U nás májové pobožnosti probíhají každou středu, čtvrtek, pátek.

2. květná neděle tradičně patří oslavě Dne matek, ale také i Sv. Floriána, patrona hasičů. Proto naši hasiči uspořádali slavnostní mši. Tentokráte bez obvyklé parády - průvodu (z důvodů covidových  omezení) okolních hasičských sborů. Ale i tak byl průběh důstojný - slavnostní nástup s prapory, na závěr mše česká hymna v podání varhaníka pana Stoklasy, která vehnala slzy do očí všem přítomným. A trochu historie, kdo to byl Sv. Florián. Za vlády císaře Diokleciána byl jednou z obětí jeho zásahů prostřednictvím čtyř protikřesťanských ediktů z let 303 a 304. Dnešní území Rakouska do té doby patřilo římské provincii Noricum a císař Dioklecián tuto provincii připojil k Panonii. V okolí dnešního Lince,  městě Lauriacum (neboli Lorch) u soutoku Enže s Dunajem, dal jeho místodržitel Aquilinus pozavírat a usmrtit mnoho zdejších křesťanů ( okolo roku 303 až 304). Když se to Florian dozvěděl, spěchal křesťanům na pomoc. Nebyl však dostatečně opatrný a po několika dnech byl zatčen a pod neustálým týráním měl zapřít Krista. Protože se nechtěl za žádnou cenu víry zříci a soud nevzal ohledy na jeho zásluhy v armádě a jeho bezúhonný život, vydal ho do rukou katů. Ti mu dne 4. května roku 304 přivázali na krk mlýnský kámen a hodili ho do řeky Enže poblíž římské osady Lauriacum (dnes Lorch, část obce Enns v Rakousku). Svatý

Po téměř 20 letech jsme letos, covid necovid, obnovili tradici stavění máje. Tentokráte na důstojném místě farské zahrady. Stavěli senioři, zdobily seniorky. Samotný strom zajistil starosta obce, za což mu patří náš dík. Věříme však, že v příštím roce se toho ujmou naši mladší farníci.

Velikonoce jsou oslavou smrti a vzkříšení Ježíše Krista.  Název Velikonoce pochází z označení „veliká noc“ - noc ze soboty na neděli, kdy Ježíš vstal z mrtvých. Ve velikonočním tajemství jsou dvě hlediska: Svou smrtí nás Kristus osvobozuje od zla a hříchu, svým vzkříšením nám zjednává přístup k novému životu a otevírá nám nebe. Jan Křtitel řekl: Ježíš je Beránek Boží, který nám přinesl oběť za naše hříchy. Proto je beránek  symbol Velikonoc. Slavnost Zmrtvýchvstání Páně (též Velikonoční neděle nebo Boží hod velikonoční) je největší slavností křesťanského církevního roku, při níž se slaví Kristovo zmrtvýchvstání a vítězství nad smrtí (a vykoupení celého lidstva). I v našem farním kostele byly slouženy dnes dopoledne dvě slavnostní mše. foto MB

Bílá sobota navazuje na velkopáteční atmosféru půstu, hlídání a návštěvy Božího hrobu, a přináší zlom. Tmu a ticho v katolických kostelích střídá během obřadů Velikonoční vigilie světlo svící, zvonění a varhany, aby připomínka Kristova kříže a smrti vrcholila znamením jeho zmrtvýchvstání. Evangelia podávají zprávu, že ráno po sobotě, podle orientálního počítání třetího dne po Kristově smrti na kříži, šly ženy ke hrobu, aby nabalzamovaly Kristovo mrtvé tělo. Nalezly hrob prázdný a setkaly se s anděly, kteří jim zvěstovali radostnou zvěst - Kristus vstal z mrtvých! Vzkříšený Kristus se pak zjevil apoštolům i jiným lidem. Kristovo zmrtvýchvstání je základní a nejdůležitější událost v dějinách spásy, proto jeho oslava je nejvýznamnějším svátkem v životě církve. Od nepaměti se věřící shromažďovali v noci ze soboty na neděli, aby tuto událost oslavili společně v nočním bdění (lat. vigilia). Proto obřady začínají až po západu slunce a počítají se již do neděle - Božího hodu velikonočního. První částí obřadu je tzv. svěcení ohně, (u nás u vchodu do farního kostela) jako symbolu Krista - světla světa. Od tohoto ohně se zapaluje velikonoční svíce - tzv. paškál (z lat., resp. řec. paschalis - velikonoční), která se pak ve slavnostním průvodu vnáší do zatemělého kostela. I ona je symbolem vzkříšeného Krista.

Pro nás křesťany jsou Velikonoce (svátky utrpení a vzkříšení Ježíše) největšími svátky v roce. Velký pátek je dnem, kdy zemřel Ježíš. Den, kdy si připomínáme den smrti Ježíše Krista, kdy se konal proces odsouzení, jeho poprava i pohřeb. Podle evangelií odpoledne ve tři hodiny zemřel Ježíš na kříži. Proto se přibližně v tento čas věřící scházejí k zvláštní bohoslužbě jejímž centrem je kříž a přednáší se modlitby za bolesti celého světa (rozdělení, války, špatné vztahy, nejednota křesťanů ...) Proto i v  našem farním kostele a pak v kapli na Hrabství se konala dnes tato bohoslužba. Křesťané věří, že Ježíš Kristus zemřel zástupně za každého z nás. Ježíšův spásný čin spočívá v tom, že všechen následek našeho sobeckého a zlého jednání (hříchu) dopadl na něj, místo na nás. Vzal naše prokletí na sebe. Na kříži protrpěl to, co způsobuje hřích - ztrátu Boha. Toto největší utrpení vytrpěl až do dna. “Bože můj, Bože můj” - zvolal na kříži - “proč jsi mě opustil?” (Mt 27,6). Ježíš svou cestou s křížem („křížovou cestu“), svou smrtí, a nakonec svým zmrtvýchvstáním „prošlapal“ cestu pro každého z nás. Cestu i přes mnohá životní trápení a nakonec i smrt. Ale je to cesta k naplněnému životu