Uncategorized

provoz farního kostela a farnosti během vládou vyhlášeného  "nouzového stavu" Pokyny pro dobu omezení (platné od 15.10.2020) - v souladu s aktivními opatřeními vlády ČR se všechny bohoslužby konají pouze s účastí nejbližší rodiny spojené s mešním úmyslem. V kostele může být max. 6 osob. (včetně kněze a přisluhujícího), - mše sv. v naší farnosti  budou slavené ve stejných časech jako obvykle, -pohřbů se může zúčastnit max. 30 osob. (od 19.10), -každou neděli od 12.00 hod. do 20.00 bude možnost soukromé modlitby v kostele před vystavenou Nejsvětější Svátosti oltářní, - mše sv. je možné také sledovat každý den na TV NOE a v neděli od 10. hod. na ČT2. MODLITBA KAŽDÝ VEČER V 20:00 hod. Modlitba národů proti pandemii Bože, náš Otče, Stvořitel světa všemohoucí a milosrdný, z lásky k nám jsi poslal na svět svého Syna jako lékaře našich duší a těl. Shlédni na své děti, které se v této obtížné, zmatené a zděšené době v mnoha částech Evropy a světa na Tebe obrací a hledají sílu, spásu a úlevu. Osvoboď nás od nemoci a strachu, uzdrav naše nemocné, utěš jejich rodiny, dej moudrost našim vládcům, sílu a odměnu našim lékařům, sestrám a dobrovolníkům, věčný život mrtvým. Neopusť nás

Svatý Václav (asi 907 – 28. září 935, příp. 929,) byl český kníže a světec, který je hlavním patronem českého národa a symbolem české státnosti. Podle pověsti byl vychováván svou babičkou Ludmilou (svatořečena ve 12. století) a vzdělával se na Budči. Uměl také číst a psát, což v té době bylo mezi tehdejšími evropskými panovníky výjimka. Jako kníže, po porážce od saského krále Jindřicha Ptáčníka, dokázal zachovat suverenitu českého státu a založil rotundu svatého Víta, hlavní kostel knížectví. Byl zavražděn ve (Staré) Boleslavi, v sídle svého bratra Boleslava, který díky tomu převzal vládu. Po smrti začal být Václav uctíván jako svatý pro svou v legendách mu připisovanou zbožnost (vlastnoruční pěstování vína a obilí pro svaté přijímání, péči o  chudé, nemocné, otroky a vězně, stavění kostelů, kácení šibenic, ničení pohanských svatyní ap.) a posmrtné zázraky. Později se stal symbolem českého státu. Svatováclavský symbol Svatý Václav je jedním z nejoblíbenějších českých svatých, patron české země, mučedník, postava, jejíž tradice sehrála velmi důležitou úlohu v emancipaci českého státu a přemyslovské dynastie v rámci křesťanské Evropy. Václavova obliba je také daná dlouhou církevní tradicí, později byla posílena obrozeneckými potřebami. Kult, ke kterému se nakonec obrátil i samotný Boleslav, se začal výrazně projevovat od druhé poloviny 11. století. Vyzdvihované přednosti jsou: zbožný a mravný život, horlivost pro čest a slávu Boží, péče o rozšíření křesťanské víry v celém národě, stavba četných křesťanských chrámů,

na konci dnešní mše, v neděli 6. září, proběhlo slavnostní žehnání automobilům Žehnání dopravních prostředků a zařízení Žehnání nebo požehnání je duchovní úkon (svátostina), který vyprošuje dobro v různých ohledech života – ať už přímo lidem nebo pro konkrétní činnosti, životní kroky, ale také místa nebo věci spojené s lidským životem a stvořením (přírodou). Pramenem, z něhož se požehnání udílí, je sám Bůh. Latinský výraz pro žehnání zní „benedictio“, což znamená „vyslovovat dobro. Požehnání je tedy modlitba, kdy vyprošujeme, aby Bůh vyslovil své slovo dobra, protože tam, kde Bůh něco vyslovuje, to se také děje. Žehnáním vyprošujeme dobro, které lidsky nemůžeme zprostředkovat, věříme však, že Bůh jej dát může v daleko větší míře, než si člověk představí. Katechismus (odstavec 1671 až 1672) popisuje, že „každé požehnání je chválou Boha a prosbou o jeho dary. Křesťané jsou v Kristu požehnáni Bohem Otcem „rozmanitými duchovními dary“. Proto církev uděluje požehnání tak, že vzývá Ježíšovo jméno a obvykle dělá svaté znamení Kristova kříže.“ (gesto velkého kříže je vyhrazeno jen kněžskému žehnání, laici ho používat nesmí). Je vhodné, když často žehnají rodiče svým dětem. Požehnat je vhodné lidem před důležitým životním krokem či cestou (nejen před svatbou apod.). Lze se obrátit na kněze, aby požehnal nový dům či byt; stavbu, dílnu nebo

Hurá....Škola volá, Výuka začíná...... rozvrh náboženství je uveden v záhlaví našich stránek  - rubrika děti a mládež. Prosíme rodiče, aby odevzdali přihlášky dětí do výuky náboženství na faru, či do školy. Vyučování započne od 9.září. v letošním roce započne taky příprava na svátost biřmování. Nenechte si pro své děti, ale i sebe, ujít tuto vzácnou příležitost. Přihlášky podávejte do 12. září.   sv. Jeroným (Hieronymus), patron žáků a učenců. Pocházel z chorvatského území. Žil v rozmezí 4-5 století.  Studoval v Římě a několik let žil jako poustevník poblíž Antiochie. Byl vysvěcen na kněze a pobýval v Konstantinopoli, odkud se vrátil do Říma. Na pokyn papeže Damasa pracoval na revizi překladu Nového zákona podle původních textů. Byl nazýván lvem křesťanské polemiky. Jeroným se po pouti na svatá místa v Palestině  usadil asi začátkem roku 386 v Betlémě, kde u místa Kristova narození strávil přes 30 zbývajících let života. Naplnil je prací s překladem Bible nazvaným Vulgata. Za svého života však přeložil a napsal více dalších spisů a to historických, polemických i homiletických. Dochovalo se po něm i 117 dopisů. Z myšlenek, pro které pracoval a žil je nejvýraznější upozornění: "Neznalost Písma je neznalost Krista." Ke konci života celoživotní námaha jeho oči dovedla

V pátek 28.8. se po ukončení mše ve farním kostele uskutečnilo setkání dětí na farské zahradě s tak populárním opékáním buřtů. Prostě konec prázdnin jak má být ......

Ve středu 26.8. proběhla brigáda v kapli Navštívení Panny Marie v Jakubčovicích. Jedná se o zahájení opravy kaple - omezení vlhkosti zdiva.  Celá oprava bude finančně náročná a bude vyžadovat mnoho úsilí správce farnosti k jejímu úspěšnému provedení. V minulém týdnu se provedla výměna částí shnilých lavic. Děkujeme všem brigádníkům.  

Žádná mše se neobejde bez mladých pomocníků - ministrantů. Proto, za jejich celoroční službu farnosti, byli pozváni na výlet na veselý kopec v Tošovicích, kde si dosytosti užili zábavy, místních atrakcí i sladké odměny. Děkujeme vám, naši ministranti.  

Sv. Jan Křtitel, patron našeho farního kostela Sv. Jana Křtitele, patrona našeho farního kostela, jemuž je zasvěcen, jsme uctili tuto neděli 21. června slavnostní mši. A tento svátek se slaví i jako tradiční lidová slavnost – karmáš.  Na rozdíl od ostatních světců je u Jana slaveno přednostně jeho narození na svět (24. června), zatímco u ostatních odchod do nebeské vlasti. Ten je u Jana připomínán jako jeho umučení 29.srpna pouhou památkou. Důvodem je význam jeho povolání, pro které byl předurčen a posvěcen již před svým narozením a které církev slavnostně připomíná i vigílií. Početím Jana Křtitele se odstartovaly události přímo vedoucí k našemu vykoupení. Proto církev věnuje pozornost nejen Janově mučednické smrti, ale nezvykle i jeho narození. Od dnešního dne přesně za půl roku budeme slavit narození Krista. Narození Jana Křtitele provází zjevný Boží zásah. Manželé Zachariáš a Alžběta jsou již pokročilého věku a nemají děti. Dostávají milost početí a narození vytouženého dítěte. Zachariáš však při svém zážitku v chrámě, kdy se dozvěděl o milosti početí vytouženého dítěte, oněměl. Nyní se Boží zaslíbení naplňují. Jan Křtitel je poslední postavou Starého Zákona. První příprava na příchod Ježíše Krista se objevuje hned po hříchu člověka, kdy Adam a Eva slyší, že jejich

Slavnost Těla a krve Páně, lidově Boží tělo (letošní rok připadá na čtvrtek 11. června) je svátek římskokatolické církve, kterým se zdůrazňuje reálná přítomnost Ježíše Krista jako Boha i jako člověka v eucharistii. Podle nauky katolických církví, pravoslavných a ostatních starobylých křesťanských církví východu dochází při slavení mše k transsubstanciaci (přeměna) obětovaného chleba a vína v tělo a krev Ježíše Krista. Svátek se uctívá od 13 století. Datum slavnosti se řídí datem Velikonoc příslušného roku. Nedělí Seslání Ducha svatého končí doba velikonoční. Následuje neděle Nejsvětější Trojice a čtvrtek po ní je vyhrazen slavnosti Těla a krve Páně. Mše svatá má slavnostní charakter. Svaté přijímání se věřícím může podávat pod obojí – hostie se buď namáčí v  víně nebo věřící přijímají hostii samostatně a víno pijí z kalicha. Podle místních zvyklostí bývá mše zakončena buď adorací (klaněním)před vystavenou svátostí oltářní nebo je monstrance s eucharistií nesena v průvodu z kostela. Slavení svátku může být provázeno nápadnou zvyklostí (baldachýn, družičky sypající okvětní lístky – tzv. troušení, kadidlo, vyzvánění zvláštním mobilním zvoncem), kdy z kostela vychází liturgický průvod, v němž je nesena Svátost oltářní, a na čtyřech předem určených místech (náměstí, sochy svatých, morové sloupy apod.) se konají krátké pobožnosti ( u nás ve farnosti tři oltáře po Skřipovu za každou obec jeden). Evangelium – Jan 6,51-58: Mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Slova svatého evangelia podle Jana. Ježíš řekl zástupům: „Já jsem ten chléb

Letnice, Svatodušní svátky... v neděli 31. května O Letnicích křesťané slaví slavnost seslání Ducha svatého - tedy skutečnost, že Bůh skrze Ducha svatého působí (dodnes) v církvi. Duch svatý je Bohem působícím v nás. Svátek Letnic připomíná konkrétní událost, kdy deset dní po nanebevstoupení Kristově sestoupil Duch svatý na (ustrašené) apoštoly, kteří dostali sílu vyjít opět mezi lidi a neohroženě zvěstovat Kristovo poselství o Boží lásce k lidem. Letnice jsou vyvrcholením a naplněním události Velikonoc.  Židé si původně o Velikonocích připomínali vyvedení vyvoleného národa z egyptského otroctví. O letnicích pak darování Desatera Mojžíšovi na hoře Sinaj. Kolem letnic se v katolické církvi uděluje dospívajícím lidem "svátost křesťanské dospělosti - Biřmování". Pro nás je však velmi důležité vědět, že Duch svatý je božská osoba, stejně jako jsou božskými osobami Ježíš a Otec, a je proto hoden naší lásky, chvály a uctívání; je někým, komu můžeme věřit a složit v něj svou důvěru. Mylná je představa, že by Duch byl jen jakýmsi vzdáleným zdrojem síly, který my, slabí lidé, musíme připojit a zapnout. On je totiž osobou s nekonečnou moudrostí, svatostí a něžností. On je tím, koho máme pozvat, aby byl aktivně činný v našich životech, aby působil v nás a skrze nás. Řecké slovo paraklétos, jak je